Zas jednou

Martin Smolař - 17. 03. 2012, 14:07
obrázek
Stál jsem tam, opřený o tu zpropadenou bílou zeď
Snad hodinu… nebo dvě?…nevím
Čas nebyl důležitý, důležitá byla oblaka a hvězdy, které se sem tam míhaly
Tak dlouho jsem se děsil té prázdnoty mezi mými dlaněmi, až přišla
Přišla ještě mnohokrát horší než jsem předpokládal

Konečně se odhodlám a udělám první váhavý krok
Váhavý je z naprosto logických důvodu…Jen ty se zatím nedostavily
Zřejmě doufá že se stane zázrak
Naivka
Za ním následuje další a další
Musím zrychlovat, má vůle není nekonečná
Pata dře o už tak dosti prochozenou podrážku, jako by naznačovala, že je něco špatně
Jako bych to nevěděl…všechno je špatně
Nemůžu ji ale umlčet a zavázat si boty?…nemůžu, protože nevím, jestli moje sebeovládání vydrží…dost o tom pochybuji
Mohlo by se totiž stát že ne…
A to by se moje tělo rozběhlo zpět, směrem odkud kráčím
Rozběhlo by se tam, kde jsem naposledy viděl světlo jeho světa
Kde jsem měl naposledy pocit, že žiju, kde jsem naposledy vyděl ten úsměv

Jsme stejní, a to se skoro neznáme
stejné zbloudilé duše
Zřejmě už propadám narcismu…lásce
Jak se může člověk smát svým vtipům, a říkat si příhody ze života, jak se koukat sám sobě do očí a cítit, jak se mu krátí dech, cítit pocity sám sebe a mít z toho radost?
To už musí být narcizmus protože jestli ne, tak co potom?

Dívám se za poslední třicítkou, kterou jsem neměl sílu ani dobíhat…
Poslední cigareta z poslední krabičky za poslední peníze už dohořívá
A já se směju vlastnímu neštěstí….
Jdu pěšky, nemám na výběr, a i kdybych měl, zvolím stejně…
Míjím pár bláhových milenců, kteří si zřejmě ještě myslí , že láska je nekonečná a že to co zažívají, je navždy… blázni naivní
Ale přesto jim závidím…. I já bych chtěl být blázen naivní
…zatím jsem jen depresivní šílenec
s rozdvojenou osobností, z nichž jednu právě opouštím
narcistický, protože zamilovat se bylo moc lákavé
s masochistickými sklony
…už se tomu zase směju…


Oba čekáme kdo dříve napíše…oba nehodláme být ten slabší
Ještě ze svých rukou cítím vůni tvých vlasů…s takovou se ze mě brzy stane fetišista…
Nechápu to, ještě před chvílí jsi tu byla…krásná a oslnivá jako první jarní ráno a teď
Nikde nic….pusto a prázdno…
To provokativní dvd se na mě kouká a já vzpomínám co jsme zažili….
Mnoho toho nebylo…měřeno na čas
Bylo toho neuvěřitelné a neopakovatelné množství…měřeno na city…
Kde jsi, když tě nejvíce potřebuji?
Přečteno: 406 x

Flash.

Online magazín studentů a studentek VOŠ a SPŠE Plzeň
Kontakt Administrace
Copyright © 2013 David Jaroš, design: Pavel Tomiczek, flash: Martin Kolář