Cena pro cizí nevěru

Martin Smolař - 17. 03. 2012, 13:52
obrázek
Kapka mlaskla o zem.
O zem už takhle potřísněnou krví
"Proč??"
Zazněla otázka do ticha…
Bože, tak odpověz, ptám se tě PROČ??

Mladík seděl sám uprostřed místnosti s čerstvými jizvami na obou zápěstích a žiletkou v jedné ruce.

Ten pocit…ta nepřekonatelná agónie zlomeného srdce ho halila do temného závoje.
Rubíny slz se mísily s prolitou krvý a na rtech mu zůstala jen ta slizká otázka.
Nezodpovězená, nepochopená a neuvěřitelně odporná.


Znovu a znovu krev kapala na zem…a on se s tupým výrazem koukal do stěny.
Jeho prázdné oči zakalené poznáním se pomalu zavíraly.
Pád ze židle už ani nebolel…podlaha příjemně studěla do tváře.
Pousmál se…pousmál se svému neštěstí.
Pousmál se té ironii osudu, sarkasmu života, degeneraci celého lidstva.
Jen se pousmál, aby každý věděl že jím opovrhuje, protože patří do stejného druhu jako ona
Ona!
Jaká ona? Ptá se čtenář…
Myslím, že odpověd je nasnadě…ona láska…ona slečna, která lásku necítila.
Ona, u které cit pro to, co je správné, zastínil chtíč a alkohol.
Ona, která neuměla žít se svým selháním, a tak ho hodila jemu na bedra.
Ona selhala a on teď platí.
Ona kterou za poslední sekundu stokrát proklel, ale ještě vícekrát vzal své hrozby zpět.

Pousmaní se měnilo…už se neusmívá…pláče?? Ne…hystericky se směje.
Nemůže nic jiného než se smát.
Smát stále znovu.
Smát své nepochopitelné bolesti, své lásce, své důvěře a hlavné své naivitě.
Směje se stále …dokola…znovu.Tomu co si myslel, že je to na celý život?
Že takhle miluje jen jednou?
Že se jemu nic stát nemůže?
Hlupák…Vymaštěněc!
Smích se zase pomalu mění v pláč.
Začíná přemýšlet o sobě…co znamená??
Co je bez ní?
Vždyť celý jeho dosavadní život byl založen na tom udělat ji šťastnou.
A teď už nemůže…nechce.. hnusná a nechutná představa teče po jeho vědomí.
Jen se ji dotknout...
Odporná představa?…zamyslí se nad tímto spojením…

Jeho fantazie začíná bleskově odpovídat.

Slizské prsty toho bastarda našly po dlouhém, ale vášnivém líbání zapínání u podprsenky…cvak…ona se jen usměje…tak uvidíme, co v tobě je…říká si v duchu…tričko si sundavá sama, nemá na co čekat, máme celou noc jen pro sebe, ten můj je daleko, říká do ticha, ten sráč se jen pousmál…letmý usměv a představa partnera byla hned pryč…začal ji pomalu hledat ústy

Hrdelní křik.
Křičí mladík a začíná jemně a romaticky zvracet do krve…
Zas jednou povedený večer…zítra ho čeká další…tohle potrvá 14 dní, naštěstí to neví a tak má ještě vůli….
Ta co nevidět dojde....
To nejhorší má ještě před sebou
To ale neví....šťastlivec
Přečteno: 424 x

Flash.

Online magazín studentů a studentek VOŠ a SPŠE Plzeň
Kontakt Administrace
Copyright © 2013 David Jaroš, design: Pavel Tomiczek, flash: Martin Kolář